Příběh vypráví zničený, unavený otec, který přišel o veškeré ideály, ale stále je zatvrzelým romantikem. Můj syn Dominik, jak jsem již zmiňoval je jedináček. Velmi špatně nese, že má sice poměrně dost hraček (např. od Vánoc už 12 krabic lega), ale přesto mu chybí nějaký ten sourozenec, který by si s ním hrál. Pokaždé když přijdu unavený z práce, tak slyším: „ahoj tati, půjdeš si se mnou hrát“? Hodí tak strašně smutný výraz, že je těžké mu říci ne.
K jeho včerejším pátým narozeninám jsem pro něj měl překvapení. Přijede děda s babičkou, včetně tety a jejich děti. Měli přijet přibližně za hodinu, ale dotaz, kdy přijedou, jsem slyšel alespoň 10 krát. Když přijeli, mohl jsem si konečně oddechnout. Tedy do té doby než... Tetu s kluky přivítal slovy zombií, zombií sežeru vám mozek. Trochu se podivila nad jeho slovy. Což jsem šikovně zahrál do autu a navedl je do obývacího pokoje.
Dospělí se sešli kolem stolu, kde jsme si pochutnávali na různých mňamkách a děti se zavřely v dětských, kde ze stavebnice pokračovaly synově rozestavěné stavbě hřbitovu, minecraft zombií a části orgánu.
Čas příjemně běžel, když se najednou rozletěly dveře a přiběhl náš kluk s dětskou motorovou pilou do obývacího pokoje a prohlásil: „tatí, Kuba mě nevěří, že mu dokážu číst v hlavě myšlenky…“ Chvíli bylo ticho. Po chvíli se teta nějak divně zatvářila. Nevím proč, ale oslava pak docela rychle skončila. Teta Martina odešla pomoc uklidit hračky a odjeli domů.
Nevím, zda ještě někdy přijedou. Asi nemá děti, které se rádi koukají na minecraft.
4934x
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.